O KLiDOVNĚ
Proč vznikla Klidovna?
„Jsem tady, abych tě dostala do KLiDU, do energie splynutí a plynutí TĚLA, DUŠE a MYSLI.“
Pomáhám ti cítit se doma ve tvém těle, vytřídit si myšlenky a být v souladu se svou duší.
Dostanu tě z hlavy do těla a naučím tě vnímat, co se v něm děje.
Ukážu ti, jak zůstat ve svém středu tak, aby tvá energie nekolísala nahoru a dolů.
Mým posláním je žít zdravý, uvolněný a energický život – a inspirovat k tomu i ostatní.“
Má cesta k józe a sobě
Když jsem kdysi utíkala sama před sebou od klidu za potem, dřinou a hlasitou hudbou fitness center, neuvědomovala jsem si, jaký benefit přináší umění zklidnit se, uvolnit a (na chvíli) vůbec nic neřešit. Ano, je mnohem snazší uvěřit, že když budeš pořád(ně) makat, budeš mít krásné tělo. Ale tělo je propojeno s myslí jako dvě spojené nádoby. Nástrojem pro jejich souhru a dokonalé fungování je dech. Dechem dokážeš uvolnit ztuhlost, nezpracované emoce, bloky ukryté hluboko ve svalech, kloubech a fasciích. A když dech propojíš s vědomým pohybem, přijde i klid, po kterém tak často toužíme, ale málo si ho dopřáváme. Vždyť musíme stihnout ještě to a tamto…
Já už vím, že nemusím.
Ani ty nemusíš.
MŮŽEŠ SI DOVOLIT jen tak chvíli být, tady a teď, v klidu.
NESPĚCHAT.
Cítíš to volání po vnitřním klidu?
Mou přirozeností je inspirovat k individuální cestě za zdravím. V době, kdy jsem se vydala za svým zdravým já, jsem si uvědomila, že tu cestu si každý musí najít a prošlapat sám. Univerzální recept neexistuje. Ale díky inspiraci, průvodcům a indiciím, které máme možnost vnímat každý den, získáváme příležitost si svou stezku srdce prošlapat. Najednou dostáváš chuť a motivaci měnit nejen sebe, ale i své okolí! Pocit k nezaplacení. Vydej se se mnou na cestu. Neváhej a vykroč, protože jak říká Gregg Braden: „Čím lépe známe sami sebe, tím méně se bojíme změn v neustále měnícím se světě.“
(Na)ladím tě na život,
jaký si přeješ žít.
Zjisti,
co chceš.
Pojď opustit potřebu soudit se
a kritizovat . . . a místo toho si věř!
Oceňuj se
a přijímej.
Dovol si spolehnout se na sebe
a jdi za svými sny.
Máš štěstí
ve vlastních rukách.
Posiluj své zdraví a vytvářej vztahy plné důvěry a porozumění.
A s pochopením opouštěj ty, které ti nic dobrého nepřináší.
Vzdej se kontroly o dokonalost.
Nechej se vést, nechej věci plynout.
V souladu sama se sebou.
Zajímá tě MÁ CESTA KE KLIDU v detailech?
Cestou necestou aneb i cesta je cíl
Už několik let jsem na cestě změn, na níž je stále co objevovat. Začalo to náročnou túrou k sebeuzdravení – přes pěšinku k sebevědomí až na horskou stezku seberealizace.
Mou vášní je žít ZDRAVĚ a nechávat se obklopovat vším, co mi dodává životní sílu a energii. POHYB, VĚDOMÝ DECH, ČERSTVÝ VZDUCH, PŘÍRODA, KREATIVITA, to jsou mé mantry zdraví.
Dnes můžu říci, že se mi daří žít plnohodnotný život. Dělám, co mě baví a naplňuje, a zároveň pomáhá i ostatním. Mám čas pro SEBE SAMU na dobíjení baterek jógou, meditací, pohybem v přírodě a kreativní činností. Zimu si užívám ve švýcarském středisku jako instruktorka lyžování (uvidíme, jak s tím zamává narození juniora), zbytek roku se věnuji lekcím jógy, workshopům s tematikou ženských kruhů a krystaloterapii, realizuji se kreativně, vyrábím šperky z minerálních kamenů, batikuji trička a objevuji krásy české kotliny.
Zevnitř ven, protože krása vychází zevnitř
Ale vždycky to tak nebylo… Před pár lety jsem NAVENEK vypadala spořádaně, chodila od pondělí do pátku do lukrativního zaměstnání se spoustou benefitů, nosila trendy oblečení, udržovala štíhlou figuru ve fitness, pořídila si vlastní byt. A jak to vypadalo UVNITŘ? Smrtelná únava, že by se dala krájet. Cítila jsem se vystresovaně, nenaplněně, různé zdravotní problémy se řetězily. Tělo se snažilo říct: haló, tudy tvá cesta nevede! Ale já řešila, jak vypadám navenek. Však kdo v mém okolí neřešil nějaký ten zdravotní neduh?!
Práce přibývala a energie ubývala
Až jsem se jednoho dne dostala na životní zastávku, která klidně mohla být konečnou.
Mou životní náplní byla práce a práce, sem tam sport. Odmalička jsem přece slýchala, že „bez práce nejsou koláče… život je boj… a nic není zadarmo!“ Zaťala jsem zuby a snažila se být lepší a lepší, abych měla víc peněz a pak si – jednou – mohla splnit své sny. Roky v korporátu utíkaly – práce přibývala – energie ubývala. Střih, najednou mám pocit, že stojím nad propastí, nic v mém životě nedává smysl. Jsem jen malé číslo ve velké firmě, která mě kdykoli nahradí. Je mi ze sebe zle. Beru si dovolenou, protože už fakt nemůžu. Nemám chuť vstát z postele, nemám chuť na nic… Plamen vyhasl. Vím skálopevně, že takhle už dál nemůžu pokračovat.
Když člověk jen spěchá a nezastaví se, nikdy se nepotká se sebou samým
Co mi „korporátní éra“ přinesla? Uvědomění, že něco dělám špatně, když nežiju život, jaký chci. A že ta stopka přišla přesně ve správný čas, abych se konečně zastavila, za ničím se nehnala, neopravovala chyby ostatních, ale zaměřila se na ty své. Nedokázala jsem pochopit, proč jsem vyhořela. Co jsem ve svém životě udělala špatně? Vždyť jsem makala na 100 %, absolvovala všechny e-learningy, plnila plány čtvrtletní i celoroční. JEN NE TY SVÉ! Proto se to muselo stát.
Když člověk neustále jen spěchá a nezastaví se,
nikdy se nepotká se sebou samým a nezjistí,
kým je, kým by mohl být.
Od dětství jede na autopilota a neuvědomuje si, že jen plní požadavky druhých jako poslušná dcera, studentka, přítelkyně, zaměstnanec. Oddaluje se víc a víc od SEBE SAMA a toho, co skutečně chce.
A když odstraníme ze svého života všechna ta ALE a výmluvy nahradíme hledáním řešení? Půjdeme naproti tomu, co chceme, nebo zase naskočíme na ten samý vlak zpět do nesvobody?
Tak jsem se rozhodla s velkou odvahou i strachem z neznáma zároveň podat po 7 letech výpověď a vykročit novou cestou.
Z přetopené kanceláře rovnou do lyžáků
Dnes vím, že jsem dostala lekci a zároveň i šanci si promyslet, co ve svém životě chci a co už ne.
Rozhodla jsem se věnovat zaměstnání, které jsem původně vystudovala – rekreaci a volnočasové aktivity. Z přetopené kanceláře jsem doslova naskočila na lyže. Na startu jsem řešila, jak se naučím jazyky, metodiku, co můj první klient, co budu dělat v létě, jak se uživím?! Jak jsem udělala první krok a ocitla se v zahraničí, odevzdala jsem veškeré pochyby a uvěřila v SEBE SAMU. A bylo to. Má cesta i otázky „co budu dělat a jak se uživím?!“ se samy ukazovaly.
Jen tak být SAMA SEBOU se SEBOU
Najednou jsem měla prostor, volný čas a chuť dělat, co mě baví. Začala jsem vyrábět šperky z minerálních kamenů, batikovat trička a rozhodla se stát instruktorkou jógy.
Také jsem si dovolila poprvé v životě užívat přítomnost, jen tak být, nestresovat se, zvolnit a hledat ztracené zdraví i samu sebe. A byl to oříšek velikosti kokosáku! Hlavně to zvolnit a na chvíli nedělat nic, jen tak být SAMA SEBOU se SEBOU. Uf.
Kam směřuje naše pozornost, tam jde i naše energie
Odmalička jsem byla naprogramovaná na výkon a výsledky. Na základce jsem chodila po škole každý den do nějakého kroužku od kytary přes výtvarku po tanec. Jen tak lenošit? Tabu. Přitom v životě každého z nás je opravdu podstatné umět vypnout, odpočívat, relaxovat, hodit nohy na stůl a koukat moudře do blba. Blázním? V dnešní hyper uspěchané době? Stíhá jen ten, kdo dělá víc věcí najednou. Multitasking, známe! Naše ruce a těla jsou zaměstnány, naše mysl v jednom kole. V tomto stavu si ani neuvědomujeme, o jaké kouzlo života přicházíme. Protože tam, kam směřuje naše pozornost, tam jde i naše energie. A když v jeden moment řídím auto, telefonuji se šéfem a v duchu sumíruji nákup, energie proudí ven, ale už ne dovnitř. To když dělám jen jednu věc a soustředím se pouze na ni – jako když při vaření s láskou krájím zeleninu… Jsem zároveň šťastná, že svému tělu dopřeju kvalitní stravu a těším se, jak zdravá dobrota mi vzniká pod rukama. Taková energie se může vrátit.
Abych mohla pracovat, musím umět i odpočívat,
umět dobíjet baterky.
A co vy – umíte se zastavit a jen tak si dáchnout?
Pozor, ale bez hlodajících výčitek,
co všechno jste za tu dobu lenošení mohli udělat!
Člověk, který je zdráv, nikoho nepotřebuje
Ještě než jsem se dostala k praktikování jógy, vyslala jsem důležitý vzkaz vesmíru, že se chci uzdravit. Poté, co jsem dala výpověď ve významné energetické společnosti, jsem se potýkala s řadou neduhů a ne a ne se jich zbavit. Už mě nebavilo chodit po doktorech a zobat neúčinné pilule. Na chvíli potlačily projevy nemoci, aby to za měsíc byla zas bída. Až jednoho dne přistál v mé schránce letáček… Hlásal, že kousek od mého domu otevírá jógové studio. První lekce zdarma? Proč ne. Už dřív jsem se o jógu zajímala, ale nenadchla mě. A už vím proč. Protože jsem na ni nebyla připravená. Nebylo pro ni v mém životě místo, když jsem pořád jen pracovala, pořádně nespala, neustále spěchala a stresovala se.
Ale jednoho dne nás to stejně doběhne
Vidím opakující se příběh „nás všech“. Slyším ho všude kolem. Jmenuje se věčná nespokojenost, neustálé stěžování si na fyzické, psychické či duševní trable. Pořád někam spěcháme, hledáme úniky od toho, co nás skutečně trápí. „Beztak to lepší nebude.“
Ale jednoho dne nás to doběhne. Když to nastane a zažijeme AHA moment, možná zjistíme, co děláme špatně. A co všechno lze změnit, aby se nám žilo lépe.
Zase můžu říci JÁ JSEM
Díky praktikování jógy můžu zase říci SÓÓÓ HAM, já jsem. Tuto jednoduchou větu chci předávat dál, aby se i ostatní lidé naučili vědomě si užívat přítomný okamžik. Ti, co zatím žijí minulostí nebo jen přemýšlí o budoucnosti.
Místo aby žili TADY a TEĎ.
Proto předávám své zkušenosti lidem – z oblasti jógy a ze života ke zdraví – aby také objevili svou pravou cestu.
Sami k sobě, svému srdci.
Aby se nebáli dělat změny malé i velké, měli chuť na sobě pracovat a s každou lekcí uzdravovali své myšlenky, tělo i duši. Postupně se zbavovali nepotřebných emocí a nemocí, které je udržují ve střehu, ztuhlé a bez dechu.
Pomáhám v životě těm, kteří se neumí uvolnit.
Těm, kterým se ze života vytratila radost.
A těm, co se v zápalu života kamsi ztratili – aby našli klid, lásku, harmonii, pokoru a cestu do přírody.
Aby opět nalezli sami sebe
a snažili se probouzet to božství, které je v každém z nás.